Rozdali jsme ceny za putování „za slavnými rodáky“. Příští rok se vyráží k mlýnům

18. 11. 2024

I cesta může být cíl – v duchu tohoto poutnického motta opět pořadatelé z Kliniky tělovýchovného lékařství a kardiovaskulární rehabilitace FN Olomouc a Lázní Slatinice již počtvrté motivovali účastníky soutěže k výletům za zajímavými cíli a obecně k pohybu. Letos měli zamířit „za slavnými rodáky“. Před několika dny si nejaktivnější poutníci přišli pro ceny, které jim předaly přednostka kliniky Eliška Sovová a ředitelka slatinických lázní Irena Vašicová.

  • Obrázek 1: Plakát k soutěži Za slavnými rodáky.

 

Účastníci soutěže mohli své příspěvky a tipy přidávat do facebookové skupiny od května až do konce září. Vyhodnocení vycházelo z celkového počtu příspěvků, které do skupiny za tuto dobu nasbírali. Jednoznačnou vítězkou se tak stala Dagmar Hanáková s celkovým počtem 372 příspěvků. Obhájila tak loňské vítězství, kdy se soutěžící vydávali „po stopách poutníků“. Ocenili jsme i další tři nejčastější přispěvatele, kteří za slavnými rodáky vyjeli více než stokrát. Druhý nejvyšší počet cest uskutečnila Vlasta Skácelová (250), na třetím místě skončil Martin Višňa s 222 příspěvky a Petr Mareš se podělil o 190 upomínek slavných rodáků.

Vítězka Dagmar Hanáková si stejně jako vloni vysloužila voucher na relaxační víkend v Lázních Slatinice. Stříbrná Vlasta Skácelová získala poukaz na pobyt v Mariánských Lázních. Všichni ocenění pak dostali ceny od dalšího sponzora soutěže – společnosti Nutrend – a upomínkové předměty FN Olomouc.

  • Obrázek 2: Ředitelka slatinických lázní Irena Vašicová (vpravo) předává poukaz vítězce soutěže Dagmar Hanákové.

 

Všichni se shodli, že se z cest za soutěžními „úlovky“ stala téměř závislost. A rodáky často hledali i během svých dovolených, domácích i zahraničních. Dagmar Hanáková tak „ulovila“ celou řadu příspěvků například až v Bosně a Hercegovině a Martin Višňa podřídil plánování výletů účasti svých dvou synů v letní soutěži ČT Déčko.

Z rozhovoru výherců a pořadatelů vyplynul i soutěžní cíl pro příští rok. „Rozhodli jsme se pro mlýny, mohou to být mlýny větrné, historické, ale taky současné. Jedním z důvodů je fakt, že i ve Slatinicích jeden takový mlýn je a fotografie s lázeňskými oplatky u slatinického mlýna bude pro účastníky povinnost,“ vysvětlila ředitelka Lázní Slatinice Irena Vašicová. „Začátek výzvy plánujeme opět na jaro a zájemce samozřejmě dáme vědět v dostatečném předstihu. Věřím, že se nám zase povede lidi vytáhnout ven, motivovat je k cestování a k tomu, aby ve společnosti přátel nebo rodiny zažili něco nového,“ doplnila Eliška Sovová.

Jak si vítězní poutníci cesty plánovali? A kolik nacestovali kilometrů? Přečtěte si jejich zážitky a zkušenosti v následující anketě (pro podrobnosti rozklikněte jmenovky).

  • Obrázek 3: Dagmar Hanáková

 

Jak jste si cesty za slavnými rodáky plánovala? Využívala jste internet, nebo snad nějakou aplikaci?

Já jsem se opravdu nespokojila s tím, že si pouze vyfotím dům „někoho“, chtěla jsem o něm vědět víc. Vycházela jsem především z informací na internetu. Pomohli mi i pamětníci, například při hledání Bablerova domu v Samotiškách, a mnohé prozradily matriky. Při toulkách Olomoucí jsem čerpala z knihy Milana Ticháka Příběhy olomouckých pomníků a hřbitovů.

Jak jste cestovala? Autem, autobusem, vlakem, kolem, pěšky? Kde nejdál jste slavné rodáky „lovila“?

Většinu míst jsem poznala a zachytila při pěším putování (například během Moravské Compostelly a Jesenické pouti, při cestě z práce) Do vzdálenějších míst jsem cestovala převážně vlakem. Za zmínku určitě stojí dobrodružná cesta Sarajevo expresem, kdy jsem s partou nadšenců projezdila a také prochodila Balkán. Takže nejdál jsem za slavnými rodáky byla v Čapljině na jihu Bosny a Hercegoviny.

Který dosud pro vás neznámý příběh rodáka vás nejvíc zaujal a proč?

Příběhy některých osobnosti mě opravdu zasáhly - bohužel, byly často spojeny s válkou - například putování v Pardubicích po stopách paravýsadku SILVER A. A Sarajevo - to válkou doslova „dýchalo“. A nejvíc překvapivý úlovek? Teprve až na prostějovském hřbitově jsem zjistila, že Karel Dostál Lutinov, básník a spisovatel, představitel katolické moderny patřil do širší rodiny mého manžela.

Kolik jste za rodáky procestovala kilometrů - alespoň zhruba?

Ušla jsem zhruba 1200 kilometrů, vlakem jsem ujela přes 3500 kilometrů.

  • Obrázek 4: Vlasta Skácelová s manželem.

 

Jak jste si cesty za slavnými rodáky plánovala? Využívala jste internet, nebo snad nějakou aplikaci?

Vybírali jsme města a lokality, kde jsme nikdy nebyli nebo dlouho jsme tam nebyli. Takže pomáhal internet, mapy.cz (dostupnost místa, počet pamětních desek), in počasí (muselo být takové, aby nebylo velké vedro nebo aby nepršelo), wikipedia, obecní či městské weby, infocentra. Pomáhaly i články různých deníků…

Jak jste cestovala? Autem, autobusem, vlakem, kolmo, pěšky?

Cestování – u nás to byla hlavně kombinace „auto tam, trasa pěšky, auto zpět“. Na kole byl manžel dvakrát při svých pravidelných 40 kilometrů projížďkách a fotil například v Jívové, Bělkovicích, Toveři a Sv. Kopečku a pak ještě ve Velké Bystřici.

Kde nejdál jste slavné rodáky „lovila“?

Nejdál jsme byli asi v Ivančicích v Jihomoravském kraji. Asi se sem v příštím roce vrátíme znovu. Bylo tam krásně a už mám zpracovanou další trasu v přírodě. Musím podotknout, že všude bylo fajn. Aby taky nebylo, vždyť jsme si trasy naplánovali. Vždy jsme plánovali trasy do cca 10 kilometrů a snažili jsme se nechodit jen po městech, chtěli jsme poznat i zdejší přírodu (parky, zámecké zahrady apod.).

Který dosud pro vás neznámý příběh rodáka vás nejvíc zaujal a proč?

Mně jsou možná bližší osobnosti, které se týkají mojí generace, se kterými jsem „žila“ prostřednictvím televizních pořadů či článků v novinách a časopisech – Vladimír Menšík, Pavel Novák, Věra Špinarová, František Venclovský, Karel Kryl, Boris Rösner, Pavel Dostál, Emil a Dana  Zátopkovi, Jiří Hanzelka, Lubor Tokoš, Ladislav Lakomý, Ivan Lendl, Petra Kvitová. Ale bylo pro mě zajímavé i téma „Přerovského povstání“ a jeho hrdinů. Dá se o něm a o nich najít dostatek článků. Zpočátku jsem nechtěla zařazovat T. G. Masaryka a pak mě najednou napadlo - a proč ne? Ano, je těch památníků, soch, desek v republice hodně, ale každý památník je zpracovaný jinak. A to mě přimělo, že ho do soutěže vložím. U mě zabodovala břidlicová deska v podobě vlajky v Odrách a osud sochy v Zábřehu.

Kolik jste za rodáky procestovala kilometrů - alespoň zhruba?

Asi vás zajímají ty, které jsme zdolali pěšky. Neboť jsme se měli hýbat. Podle map, které mám uložené, to bylo cca 135 kilometrů. Většinou to byly šestikilometrové okruhy. Některé byly i delší.

  • Obrázek 5: Martin Višňa s ředitelkou slatinických lázní Irenou Vašicovou (archivní foto).

 

Jak jste si cesty za slavnými rodáky plánoval? Využíval jste internet, nebo snad nějakou aplikaci?

Bude to možná na první pohled vypadat podivně, ale plánování výletů dost často začínalo otevřením aplikace ČT Déčko. Zatímco já se totiž účastnil výzvy fakultky, synové sbírali hesla do letní soutěže Déčka. Takže jsme se vždy nejprve podívali, kde jsou déčková hesla, pak jsem se na Mapy.cz porozhlédl po okolí, jestli tam není označený rodný dům nebo památník někoho zajímavého – pokud jsem tedy dané místo již neznal nebo heslo nebylo přímo u takového památníku či domu, jako například na Hukvaldech, kde jedno heslo bylo k vyzvednutí v rodném domě Leoše Janáčka a druhé bylo schované u domu, kde později Janáček žil.

Jak jste cestoval? Autem, autobusem, vlakem, kolmo, pěšky?

Většinou hromadnou dopravou (vlak je vlak), pokud jsme nejeli celá rodina autem. A ideálně někam dojet a pak oběhnout, co jsem / jsme si naplánoval/i.

Kde nejdál jste slavné rodáky „lovil“?

V rámci celé ČR to v Praze, kde jsem vedle řady rodáků a dalších osobností fotil i Spejbla s Hurvínkem, když už jsme byli se syny v divadle S+H, ale asi jsem je nakonec nezveřejnil. Už by to možná vedle Cimrmana bylo moc. Co se týče Moravy, tak nejdál určitě v okolí Znojma, které jsme čtyři dny křižovali.

Který dosud pro vás neznámý příběh rodáka tě nejvíc zaujal a proč?

Popravdě já si hlavně říkal, že přiblížím ostatním osobnosti z mého rodného kraje, ale protože jsem se do Svitav a Moravské Třebové dostal až koncem léta, tak příspěvky o lidech, jako byli mecenáši Ottendorfer a Holzmeister nebo Anděl z Dachau Unzeitig, v té závěrečné smršti fotek ve skupině zanikly. A jestli mě něco překvapilo, pak to, na kolika místech lze nalézt stopy Járy Cimrmana. Některá jsem znal z dřívějška, ale jak jsem při dalším zkoumání a různých novinových útržků zjistil, byl to vlastně jen zlomek. Že bych se zaměřil na Cimrmana, mě napadlo hned na jednom z prvních výletů do Zábřeha, kde se měl Cimrman potkat s tamním reálným rodákem Janem Welzlem a inspirovat ho k cestě do polárních končin. Nakonec jsem cimrmanovských míst zvládl navštívit asi jen pět…

Kolik jste za rodáky procestoval kilometrů – alespoň zhruba?

To asi neodhadnu, ale kredit na vlakové In-kartě jsem během léta nabíjel ostošest. Úhrn nachozených kilometrů na výletech a procházkách by nicméně byl nějakých 250 kilometrů. A to jsem v začátku výzvy ještě chodil s hůlkou kvůli bolavé noze!

  • Obrázek 6: Petr Mareš

 

Jak jste si cesty za slavnými rodáky plánoval? Využíval jste internet, nebo snad nějakou aplikaci?

O tom, že se bude putovat „Za slavnými rodáky“ jsem věděl už někdy v říjnu 2024 po skončení předchozí soutěže „Poutní místa“. Neznal jsem sice přesné podmínky soutěže, ale začal jsem si zjišťovat, kdo slavný žil v Olomouci a okolí a v souvislosti s tím se mi začala objevovat i další místa v republice. Soutěží se mnou samozřejmě žila i manželka, která mi „zařídila“ pod stromeček dvě knihy, a to „Osobnosti Olomouckého kraje a „Osobnosti českých dějin“.  Až po zveřejnění podmínek jsem zjistil, že podstatné jsou pamětní desky, sochy a obdobné doklady o pobytu konkrétní osoby, což mi původní přípravu trochu zkomplikovalo, ale zase ne nijak významně.

K plánování jsem mimo uvedených knih používal výhradně internet, nejvíce mapovou aplikaci Mapy.cz a Wikipedii, případně jiné stránky jako Spolek pro vojenská místa nebo stránky jednotlivých obcí.

Jelikož pracovně docela dost cestuji, tak jsem si vždy před cestou udělal přípravu, tj. zadal jsem si do Mapy.cz hesla jako „pamětní deska“, „pomník“ nebo „socha“ a už mi to ukázalo konkrétní body v okolí. Musel jsem si samozřejmě jednotlivé osoby, pokud už jsem je neznal, ověřit, zda je uvedený rodák skutečně slavný a pak jsem je propojil. Záleželo samozřejmě na tom, jaký jsem zvolil dopravní prostředek. Když jsem jel autem, naskládal jsem si vše do navigace na celou cestu, stejně tak to bylo i v případě, že jsem jel na kole, kde jsem byl samozřejmě trochu omezený vzdáleností. Pokud jsem jel hromadnou dopravou, bylo to trochu složitější. Buď jsem si udělal pěší procházku po místech, která byla k sobě přiměřeně blízko, anebo jsem využil tzv. sdílená kola, zpravidla Nextbike, které jsem si půjčil a vše jsem si objel na kole.

Jak jste cestoval? Autem, autobusem, vlakem, kolmo, pěšky? * Kde nejdál jste slavné rodáky "lovil"?

Letadlem (2x v Itálii), autem, autobusem, vlakem, kolmo, pěšky a občas jsem i běžel 😊 Ale zpravidla byla cesta autem a dopravními prostředky spojená s jinými důvody, zejména pracovní cesty a dovolené. Jízdní kolo bylo ovšem výjimkou, to jsem si plánoval skutečně za slavnými rodáky. A také v Olomouci jsem si naplánovaná místa v závěru soutěže oběhl, to byl hezký půlmaraton 😊 Nejdál jsem byl asi na Elbě za Napoleonem Bonaparte.   

Který dosud pro vás neznámý příběh rodáka vás nejvíc zaujal a proč?

Na to je těžké odpovědět, nedokážu si teď vybavit nikoho, kdo by v tomto směru vyčníval nad ostatními. Každopádně jsem byl postupem času doslova unesen tím, kolik má, respektive měla, naše země osobností, kolik chytrých a nadaných lidí se narodilo nebo žilo ve všech koutech republiky. A velmi mě zasáhly osudy lidí za světových válek, jak těch, kteří, ač už byli slavní za svého života, byli bezostyšně zavražděni tak těch, kteří se proslavili až ve válečných letech. Příběhy hrdinství mladých kluků, kteří naprosto dobrovolně bojovali a umírali v armádách jiných států za naši svobodu byly často neuvěřitelné, dojemné a také v naprosté většině případů se smutným koncem. A to nemluvím o kontrastu se současnou situací, kdy se válčí v Evropě a spíše vidíme zcela opačné osudy současných „mužů“, dají-li se tak označit v souvislosti s osobnostními vlastnostmi, které jsou obecně u mužů očekávány.

Kolik jste za rodáky procestoval kilmetrů - alespoň zhruba?

Tak to opravdu nespočítám. Když vynechám letadla, autem to klidně mohlo být 5000km, hromadnými prostředky 2 – 3000km, na kole asi tak 1500 km a pěšky asi 150 – 200km. Celkem tak 8 – 9000km. Ale je to dobrá otázka, příští soutěž si to začnu zapisovat, osobně mě to docela zajímá.